Bývalo zvykem, že na poslední den žní se nechávalo na poli obilí pouze na jednu fůru, vůz se vyzdobil, chasa z posledního posekaného obilí uvila věnec s kyticí a zvesela s písničkou se vracela do stavení.

Tam předala věnec s kyticí hospodáři a hospodyni jako upozornění, že všichni pracovali ze všech sil, že je obilí pod střechou a tím je hlavní část potravy zajištěna. A že teď mají právo si alespoň několik hodin odpočinout po té namáhavé práci. Ale odpočinout vesele – při písničce a tanci. Správný hospodář se nesměl nechat zahanbit a musel být připraven. Piva, koláčů musel být dostatek pro všechny, kteří se na žních podíleli.

Svět jde kupředu, dávno již nesekáme obilí kosou a srpem, jako dřív. Ale stále platí, že dobrého chleba se člověk nikdy nepřejí a jeho základem je zase jen obilí… a v tomto duchu tradice se konaly i ty letošní dožínky v sobotu 9.9.2006 v Doudlebech, na které jsme byli pozváni. Tak jak tradice velí, i my s dalšími folklórními soubory ( Doudleban, Doudlebský výběr, Kovářovan, Úsvit za Českých Budějovic, Strážišťan z Pacova, Libín z Prachatic, Růže z Českého Krumlova), byli za zpěvu tématických písní dovezeni na náves ozdobenými vozy tažené koňmi. Tam jsme shlédli Formanskou jízdu vozků se svým spřežením. Po tomto antré všech zúčastněných se každý soubor představil již sólově a sklidil upřímný a zasloužený potlesk.

Toho dne ale pro nás aktivita neskončila! Téměř jako profesionální herci účinkujeme v dokumentu o celoročních blatských tradicích natáčených ve spolupráci se soběslavským muzeem. A právě dožínky byly další etapou, kterým již předcházelo natáčení velikonoc, vánoc, senoseče, zásnuby, stavění máje.