Na pátek 3.2.2006 jsme jako již každý rok chystali náš Staročeský bál. Konal se v sále Kulturního domu v Soběslavi. A že přípravy začaly už dlouho před tím si určitě domyslí každý, kdo něco podobného také již připravoval. Znáte to: vybrat nejvhodnější den, dobrou kapelu, ……. – prostě vše tak jak má být. Není toho zrovna málo. Protože tento ples byl už náš patnáctý, nějaké zkušenosti s organizací tedy máme, ale vždy je co vylepšovat a měnit, aby bylo návštěvníky bálu čím překvapit.

V posledních letech podobné akce u mnoha lidí prohrávají na plné čáře v konkurenčním boji s televizí, videem, či DVD přehrávačem. Vždyť komu by se chtělo vyrazit v zimním večeru ven, mezi lidi, bavit se, zatancovat si …. A věřte, že dříve toto bylo téměř jediným způsobem zábavy a že na takové tancovačce se sešla mnohdy úplně celá vesnice a byla to navíc i věc společenské prestiže. Předváděly se nové šaty, chlapci si hledali děvčata, starosta promlouval k lidem, dokonce i obchody a také svatby se zde domlouvaly. I dnes tyto a podobné akce plní důležitou společenskou funkci a nabízí možnost odreagování a „aktivní zábavy“, při které se člověk mnohdy i zapotí. A tak, kdo přišel na náš jubilejní ples, určitě ničeho nelitoval.

Již třetí rok jsme pozvali na bál známou jihočeskou kapelu „Třeboňská dvanáctka“ pod vedením kapelníka Vladimíra Stellnera. Už název kapely říká odkud kapela pochází, ale hraje samozřejmě nejen v Třeboni, ale i po celém okolí. A že hraje opravdu do tance bylo poznat z toho, že taneční parket nebyl ani chvíli prázdný. Snad jen když se unavení tanečníci odešli na chvilku občerstvit a nabrat další síly.

Bál tedy začal úderem devatenácté hodiny a od té doby každou hodinu oznamoval ponocný odtroubením. Návštěvníci plesu byli přivítáni jak je již zvykem – chlebem a solí. Na pořádek na plese dohlíželi drábové jak zákon káže. Po odtroubení osmé hodiny byl ples zahájen slavnostním přípitkem. Celým večerem návštěvníky provázel vždy pohotový a vtipný „Kecal“ v podání Mgr. Petra Valeše. V půl deváté jsme předvedli v krátkém předtančení ukázku blatských písní a tanců. Poté pokračovala volná zábava. Každý, kdo měl zájem si mohl zakoupit lístek do tomboly, která byla opravdu bohatá. V jedenáct hodin byla vyhlášena hlavní tombola.

Abychom dokázali, že umíme nejen polku a valčík, připravili jsme si také půlnoční překvapení, na které jsme se nechali inspirovat písničkami, tanečními kroky a vůbec celým filmem Pomáda (to jen pro ty, kteří to nepoznali). A pak už zábavu v sále nic nerušilo. A že jsme se opravdu bavili dokládá i to, že kapela musela několikrát přidávat než ji tanečníci pustili domů. Rozloučili jsme se tradičně „naší“ písničkou Soběslavská chasa mladá a „Na rozloučení“.

Myslím, že jsme se bavili nejen my, ale i všichni, kdo přišli, a doufáme, že tento výroční patnáctý bál nebude poslední a příští rok si opět zaplesáme. Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci plesu (i rodinným příslušníkům za nemalou podporu), návštěvníkům i sponzorům, kteří přispěli na bohatou tombolu. Takže příští rok zase „nazatančenou“.